Hawkinsův deník - 1. část

 

 

Příběh Seržanta První třídy Steva R. Hawkinse

 

 

 

 

 

        28.6. 1967: Dnes jsem přijel na základnu Nui Pek, která bude v několika nejbližších měsících mým domovem. Nui Pek leží pár kilometrů od kambodžské hranice v Provincii Pleiku v II Corps. Tým A-216, k němuž jsem byl převelen, přišel nedávno při střetnutích s Congem o 3 Američany a mě jediného poslali jako náhradu. Tým A-216 vede kapitán Samuel Rosenfield, starý válečný pes, který si prošel pláží Omaha, Berlínem i Koreou.


V okolí je pár vesnic montagnardů a v táboře jejich chlapi prodělávají základní výcvik programu CIDG. Dozvěděl jsem se, že před 2 týdny náš zbraňový seržant Hornster začal učit novou skupinku horalů střílet z karabin. Jde jim to docela dobře.

    

Sotva jsem se trochu rozkoukal, už jsem s kapitánem a medikem týmu Crockerem seděl v Muttu a mířili jsme do blízké vesnice horalů Jarai. Rosenfield mi chtěl ukázat okolí a seznámit mě s náčelníkem vesnice. V té vsi na nás začal pálit odstřelovač!
Naštěstí měl ten hajzl jenom starého Mosina a ne Dragunova, jinak bych to asi už nepsal. Prostě: Vítej v Nui Peku, Hawkinsi! Všechno dobře dopadlo a Crocker se přece jen dostal ke kontrole a léčení horalů a já jsem v přátelském rozhovoru s náčelníkem poprvé ochutnal místní rýžové víno (a už vím, proč ho Crocker nesnáší a vyhýbá se mu).

29.6. 1967: Dnes celý den pršelo. Seznamoval jsem se se svým novým okolím a velitel našich CIDG mi představil několik svých podřízených. Rádio Saigon hlásilo, že generál Duong Van Minh v thajském exilu prý prohlásil, že v zářiových prezidenstkých volbách hodlá kandidovat. Ky a jeho vláda mu ale nechce povolit návrat. Přiznám se, že mě tyhle místní politické boje moc nezajímají. Večer jsem musel obětovat všechen bouron, co jsem si s sebou přivezl. Bylo to pro kluky. Prostě tihle chlapi jsou ted' má rodina.
S Defortem a Bronsonem jsem dopil poslední láhev až někdy k ránu. Štěstí, že jsem dnes neměl hlídku.

3.7. 1967: Na základně je klid. Jsem tu pár dní a žrádlo mi už leze krkem. Nejsou to holt jídla, která jsme dostávali v Nha Trangu. Včera jsem se byl s Crockerem podívat v jedné z okolních vesnic u Montagnardů na nějakou lidovou slavnost. Ti lidé jsou sice velice chudí, ale k nám neuvěřitelně milí a pohostinní. Crocker má jako zázračný lékař u horalů velký respekt a obdiv. Kromě běžných lékařských zákroků a očkování, vyučí domorodce různé užitečné věci, které naše civilizace už dávno zná. Nenudí se, ten náš Joe. Ale připadá mi, že to dělá docela rád.
Včera to prý škaredě schytali v 9. pluku USMC míli a půl severovýchodně od Con Thien. Je to někde pod DMZ. Na svědomí to má údajně 90. pluk NVA a Námořní pěchota přišla o 35 mužů. Teda aspoň rádio to tvrdilo.


5.7. 1967: Podle briefingu máme zítra vyrazit na průzkum údolí ,,Tří kaňonů'' a zkontrolovat vesnici Ap Loc Tap. Obývají ji příslušníci kmene Bahnar. Saigon tlačí na Pleiku a to zase na nás. Všichni vědí, že v našem prostoru ústí do téhle části jižního Vietnamu jedna z částí ''Ho Či Minhovy stezky'', ale nikdo neví, kudy přesně to vede. Zpravodajci jsou přesvědčeni, že ta infiltrační stezka prochází právě v oblasti ,,Tří kaňonů''.
Jinak se neděje nic podstatného. K obědu zase fazole s párkem! Jihovietnamci na střelnici zase vypráskali spoustu munice Pánubohu do oken. Je tu nuda. Večer jsem prohrál 30 babek v pokeru s Bronsonem. Má hrozný štěstí, sviňák!

7.7. 1967: Předevčírem jsem neměl nic psát o nudě. Včerejší akce byla živější, než je zdrávo. Navíc si ani nejsem jist, jestli ten celý podnik stál za to. Narazili jsme sice na pár Congů a nějaká skladiště, ale jestli údolím vede nějaká pravidelně používaná infiltrační stezka, to si vážně netroufnu tvrdit. 

V té vesnici Bahnar nám šlo vážně o krk, ale dobře to dopadlo a myslím, že tito horalové na nás budou ted' pohlížet lépe a možná se připojí do programu CIDG. Crocker mně vyprávěl, že před časem o nějaké spolupráci s námi nechtěli ani slyšet. Báli se, že by jim to mohlo spíše uškodit než pomoci.

8.7. 1967: Včera přicestoval do Saigonu McNamara. Má jednat s Westmordelandem, prý vyzbrojený pravomocemi a instrukcemi od Johnsona. To jsem zvědav, co z toho zase vzejde. Dnes jsme vyrazili na krátký rutinní průzkum okolí základny. Montagnard, co nás doprovázel, našel pár pastí. Je to nepříjemný pocit, když vím, že se nám ta sebranka po nocích producíruje kolem základny.

Chytil jsem nějakou plíseň. Mám to mezi prsty na nohou. Crocker mi dal (prý účinnější) zásyp, tak uvidím. Ale nepřipadá mi, že by se nějak lišil od toho, co jsem ho používal před tím.


10.7. 1967: Nejsme sami, kdo má veselo. Ten incident u Con Thien se změnil v pěkný malér. Severovietnamci nasadili minomety a dělostřelectvo z Laosu. Jen mezi 4. a 6. červencem prý provedli osm dělostřeleckých přepadů na mariňácké pozice u té základny a vystříleli na 300 ran. Námořní pěchota prý má dost těžké ztráty! Armádní rozhlas ráno hlásil, že nějaká nejmenovaná jihovietnamská jednotka včera odrazila útok dvou praporů 14. pluku NVA proti vojenskému táboru pět mil východně od An Loc. Nějaký tábor se rudým podařilo obsadit, ale američtí a jihovietnamští letci a dělostřelci je vyhnali.


14.7. 1967: Před hodinou jsme se s klukama vrátili z třídenní hlídky. Vypadá to, že je všude kolem klid. Neměli jsme žádný kontakt, jen zase pár pastí a našli jsme nějaké letáky severovietnamské propagandy. Náčelníci všech vesnic v okolí tvrdí, že partyzány neviděli několik dní. Jelikož jsem tři dny nesundal boty, moje přítelkyně plíseň se opět vesele rozbujela. Při představě, jak by moje nohy vypadaly, kdybych nosil těžké kožené boty a ponožky, se mi dělá zle.
Kluci, co zůstali v Nui Peku říkali, že naši utrpěli těžké ztráty při dvou střetnutích na Centrální vrchovině! Neoficiálně se dozvěděli, že kolem 400 výsadkářů ze 173. parabrigády se nechala nachytat do léčky minometů a kulometů u Dak To, nedaleko Kon Tumu. 29 mrtvých a 49 zraněných! U Duc Co to zase schytala 4. pěší. 35 mrtvých a 31 zraněných!

15.7. 1967: Nuda. Dneska jsem psal dopisy. Ráno jsem běhal s našima CIDG po cvičáku, potom oběd a namátkově kontrola výzbroje a výstroje. Večer jsem prohrál flašku Whiskey v kartách. Tohle mě ale fakt štve! Mám pocit, že Bronson při hraní pokera fixluje. Sám jsem o tu flašku před týdnem čestně obehrál našeho stopaře Nhuta od LLDB a těšil jsem se na ni. Od toho mého ,,večírku'' na uvítanou jsem nechutně střízlivý. Ach jo...

 

přejít na 2. část deníku

přejít na hlavní stránku Kampaň jednoho hráče

zpět na Úvodní stránku