Hawkinsův deník - 3. část

 

 

4.9. 1967: Včera skončily volby. Tři dny jsme měli pohotovost, protože té rudé bandě se něco jako svobodné volby samozřejmě nelíbí. V naší oblasti to zkusili jenom jednou. Předevčírem se pokusili přepadnout konvoj několika transportérů ARVN, ale dostali za vyučenou! Naším Montagnardům byly nějaké volby naprosto ukradené, zato mezi LLDB se vedly dlouhé a vášnivé diskuze. V rádiu hlásili, že to zase vyhrál Thieu. Viceprezidentem se stal maršál Ky. To je snad nejschopnější Vietnamec na celém Jihu. Teda alespoň mezi těmi, co dělají politiku.
Důvěrná zpráva od mého zdroje: do večera 3. září bylo z celého území Vietnamské republiky hlášeno 267 incidentů. Cong při nich zabil přes 60 osob a přes 300 jich zranil. Prý to málem koupili i pozorovatelé z OSN.



8.9. 1967: V naší oblasti klid. Jen u hranic pozorovali nějaký pohyb. Na základně i mimo ni provádíme rutinní činnost. Hlídky, výcvik, hlídky, výcvik atd... Zato mariňáci z 5. pluku prý neví kudy kam. Někde u Da Nangu, v údolí Que Son jich během posledních čtyř dní padlo přes 100. Vzali sebou prý ale 400 severních Vietnamců. Dneska jsem napsal domů. Večer jsem se pokoušel vyfotit si západ slunce. Jsem zvědavý, jesli to vyjde. Mám ve fot'áku taky asi 30 fotek našich Montagnardů. Ti chlapi by se do toho objektivu řechtali snad i kdyby vedle nich bouchl granát. V bunkru následovala obvyklá procedura se zásypem a plísní. Už jsme si naivně myslel, že budu mít pokoj.

    

13.9. 1967: Včera jsme chytli dva podezřelé. Jsme přesvědčení, že patří k partyzánům a potloukají se tu, aby si nás omrkli. Ti chlapi tvrdí, že jsou dezertéři. Žádné zbraně jsme u nich nenašli. Každopádně měli štěstí, že jsme je chytli, jako Američani a ne LLDB. To už by leželi, v tom lepším případě, někde v džungli s kulkou v hlavě. Dneska si pro ně přiletel vrtulník a převezl je do Plei Ku.
Na severu pokračují naše útoky. Měla to schytat Cam Pha a Haiphong. V Deltě prý 9. pěší odstartovala nějakou větší operaci.



15.9. 1967: Zítra jdeme do další akce, o které si myslím, že je to naprostá pitomost. Poslední dobou velitelství bombarduje Rosenfielda poplašnými zprávami o hlášení LRRP z Kambodže a Laosu. Dálkový průzkum na ,,Ho Či Minhově stezce'' totiž zpozoroval pohyb severovietnamské těžké vojenské techniky. NVA prý k jihovietnamským hranicím přesouvá určitý počet T-34,T-55 a PT-76. Starý Ho se svým poskokem Giapem bud' chystají něco velkého nebo potřebují důrazněji přesvědčit kambodžskou vládu o jistě naprosto nezbytné přítomnosti NVA a Viet Congu na jejím území. Já osobně se příkláním spíše ke druhé variantě. Je to prostě stará komunistická taktika vydírání.
V našem prostoru ale dávali severovietnamci celkem pokoj. V džungli kolem nás je zatím vidět samé černé pyžamo. I když je pravda, že LLDB hlásili poněkud zvýšený počet vojáků kolem hranice. V Plei Ku nám taky říkali, že severovietnamci se začínají objevovat ve větších počtech. Každopádně zpravodajci na fotkách pořízených leteckým průzkumem zjistili něco podezřelého a v Plei Ku jsou tak posedlí hlášením LRRP z Kambodže, že nás vysílají vyslídit ,,zamaskovanou nepřátelskou bojovou techniku''. Bohužel je tam tak hustá džungle, že letecké snímky jsou nanic, takže tam musíme opět my. Blbý je akorát to, že kdyby to s těmi tanky byla pravda, my na ně můžeme tak akorát plivat a zdrhat. Podle briefingu máme přivolat dělostřelectvo, které to tam zasype granáty. To jsem teda zvědavý.

17.9. 1967: Dóóóbréééé rááááno, Vietnamééé!!! Už jsem myslel, že tě více neuvidím! Včera jsme se na staré ,,francouzské cestě'', přímo u mostu dostali do pěkného průseru. Congové využili toho, že se kvůli mizernému terénu a husté džungli nedá přistát na druhém břehu, obsadili staré francouzské bunkry u most a počkali si na nás. Sice jsme je nakonec rozsekali, ale koupilo to pár našich kluků. Bohužel třetí tým to škaredě schytal. Našli jsme jejich zraněné a mrtvé a jeden z jejich týmu byl MIA. Nhut objevil tunely a já jsem si samozřejmě vyžral jejích průzkum. Tunely Vietcongu jsou hrozné!
Pátral jsem po pohřešovaném a objevil nějaké podzemní město Vietcongu. Doufám, že na tento den co nejdřív zapomenu, protože to, co se tam dělo bych už nechtěl zažít. Z průseru mě nakonec dostali naši LLDB z říční pevnůstky a na základnu jsem si stopnul Huey.
Celé to ale bylo stejně zbytečné, protože to, co lampasové považovali za ,,téčka'', byly staré, rozbité a zrezivělé francouzské chafee, totálně zarostlé džunglí.

19.9. 1967: V Deltě je prý veselo. Jedna bitka za druhou. V Saigonu zase rudí náloží zaútočili na ambasádu Svobodné Číny. Já jsem měl do dneška kvůli těm tunelům opušt'ák, tak jsem se svezl s proviantní helikoptérou do Plei Ku. Málem jsem nestihl návrat, pro změnu Hueyem s municí, kluci měli každopádně radost z pár flašek piva a bourbonku, které jsem vyhandloval od jednoho týlaře za ten hadr, které Cong považuje za svou vlajku a my jsme ho našli v jednom tunelu.


20.9. 1967: Naši rákosníci včera chytili jednoho z těch hajzlů, co nám uchystali překvapení 16. září. Já, vzhledem ke své specializaci jsem byl u jeho výslechu. Moc o tom radši psát nebudu, nebylo to nic pěkného. Ti lidi se mezi sebou musí strašně nenávidět. Zkrátka, LLDB si ho vzali do parády a za pár hodin jsme věděli, že od té přestřelky drží našeho pohřešovaného kluka v oné rybářské vesnici naproti tunelům přes řeku. Čekají prý, až utichne ten rozruch, co po 16-tém v oblasti panuje a holdají jej dopravit do Kambodže. Jelikož je to Zelený baret, chtějí ho prý v Hanoji. Za zelené barety platí strejda Ho slušné peníze, živé nebo mrtvé. No, každopádně sebou musíme hodit.


21.9. 1967: Takže po půlnoci si jdeme pro našeho kluka. Dalo se to čekat. Půjdeme do toho v noci. Kapitán má strach, že by denní akce byla zbytečně riskantní. Povede nás Nhut, protože je to zátopová oblast, samé bažiny a moskyti a mapy jsou nepřesné, prý ještě po Japoncích. Prostě se tam nikdo nevyzná. Jdu radši zalehnout. Chci naspat aspoň pár hodin.

22.9. 1967: Tak jsem venku z další mely. Toho kluka, Marvina Fishera, jsme vytáhli, ale nebyla to žádná sranda. No každopádně, z téhle vesnice si starý Ho už základnu neudělá. Ted' se tam vydali LLDB, tak jsem zvědavý, s jakýma zprávama přijdou. Myslím ale, že tam nic nenajdou. Ti, kteří to schytali v noci nic nepoví a jestli někdo náhodou přežil naše letadla s napalmem, zastaví se určitě až nad 17. rovnoběžkou.
Večer nám konečně na základnu dorazila zásilka nových M-16. Jsou to lehké, ale účinné zbraně. Jenom kvůli zasekávání tam raději dáváme jen zásobiníky s 18 náboji. Radši o dva náboje na zásobník míň, než riskovat, že se po prvním výstřelu bouchačka zasekne.

23.9. 1967: Jako věštec bych se asi živit nemohl. Od včerejška nám nad hlavou řvou F-4, F-5, A-1 a A-26. Takový provoz jsme tu ještě neměli. Člověk si tu pomalu připadá jako někde v Hanoji. Ta pitomá ves, co jsme z ní včera tahali toho našeho, zas asi tak obyčejná nebyla. Naši rákosniíci přinesli zajímavé zprávy. Včera jsme se asi trefili do černého. Cong tam prý měl nějaký štáb, nebo co. Duong od LLDB říkal, že to bylo snad velitelství 133. pluku VC! Pěkně děkuju, tak blízko Nui Peku! Taky říkal, že všude v okolí se prý pohybují partyzáni a snaží se dostat k hranici. Útočí na ně naše letadla a je tam celkově ,,hustá atmosféra''.

Nás, CIDG a nějaké jihovietnamské pěšáky, které narychlo přesunuli ze základen v okolí Plei Ku, narychlo vyslali blokovat pár pravděpodobných ústupových cest a několik desítek kilometrů dlouhý úsek hranice.
V přestávkách mezi bombardováním se činí naši propagandisté, zasypávají džungli letáky a neustále vyvolávají do ampliónů výzvu ke kapitulaci. Pár rudých se nám vzdalo a pak nás Rosenfield poslal vyčistit celou oblast.

 

přejít na 4. část deníku

přejít na hlavní stránku Kampaň jednoho hráče

zpět na Úvodní stránku