Hawkinsův deník - 4. část

 

 

6.10. 1967: Dva týdny jsme hlídkovali společně s LLDB u hranic. Několik partyzánů se nám sice vzdalo, ale více se jich vzdát za žádnou cenu nechce. Tihle mají nějakou silnou motivaci. Každopádně jsem rád, že to máme za sebou. VC před náma, NVA za zády! To není příjemné pomyšlení!

Taky jsem si skočil na střelnici párkrát si vystřelit z čínského Kalašnikova, kterého s sebou tahá jeden z našich Montagnardů. Úžasně odolná zbraň... a taky úžasně nepřesná. Čínská kopie se holt nepovedla. Navíc o dvě kila těžší, než M-16.

Na Severu, jak se zdá, za chvíli taky nezůstane kámen na kameni. Slyšel jsem pár zpráv, že jim to tam pěkně dáváme vyžrat a MiGy padají jeden za druhým. Kdyby nám tu páni letci místo bílého fosforu a napalmu hodili radši něco ze své důstojnické kantýny!

 


18.10. 1967: Od posledního zápisu se situace v oblasti hodně uklidnila. Zintenzívnili jsme proto výcvik CIDG a věnovali jsme se posilování obrany základny. Máme tu několik nových hnízd a pár dalších kulometných a minometných palpostů. Hlavně jsme ale dali do pořádku pytle s pískem kolem spojovacích zákopů a starých hnízd. Občasné deště a tahle strašlivá vlhkost je doslova rozežírají. Stejně, jako moje nohy. Taky jsme museli opět vysekat vegetaci kolem perimetru.

Občas máme čas a tak, když zrovna nehlídkujeme v džungli, zahrajeme si rugby a večer mastíme karty. V pokeru se mi zase docela daří, ale asi je to tím, že Bronson jel na pár dní na R&R do Saigonu.

1. divize kavalérie se dala do pohybu. Přesouvá se prý pomalu k severu. Od počátku měsíce její 3. brigáda operuje v provinciích Quang Tin a Quang Ngai. Jinak armádní rozhlas hlásí zintenzivňování letecké války nad Severem. To by mě zajímalo, jestli tam kromě Ho Či Minha ještě někdo zůstal? Podle toho, čím nás krmí rádio ozbrojených sil, tak tam už ani žádní Vietnamci nežijí.

21.10 1967: Včera další průser s LLDB. Jel jsem s Nhutem, Defortem a Crockerem do jedné z vesnice k našim horalům k nemocnému, ale cestou jsme dostali hlášku, že LLDB v pevnůstce mají nějaké problémy. Rosenfield nás odvolal, at' se pokusíme zjistit, jak se jim dá pomoct. Prostě jsme tam čekali do příchodu posil a modlili se, at' to rychle skončí. No, naštěstí jsou tihle LLDB pěkní šílenci a ti Ho Či Minhovi parchanti si na nás vylámali zuby. Museli jsme zlikvidovat několik jejich minometů, ale pevnůstku jsme zachránili. Každopádně těm našim Vietnamcům nezávidím. Na tomhle svém kopci si vyloženě říkají o malér.

5.11. 1967: V naší oblasti klid. Běžná rutinní činnost. Hlídky, výcvik CIDG, služby, Píšu už jenom, když se stane něco mimořádného.
Trochu mi před chvílí vyschlo v krku. Zavolal si nás Rosenfield a měl pro nás nepříjemné zprávy. 29. října napadl 273. pluk VC tábor Zvláštních sil v Loc Ninh. Bojovalo se tam o každý dům do 3. listopadu a na pomoc přispěchaly dva prapory 1. pěší divize. Partyzáni sice ztratili kolem 900 mužů, ale mě spíš napadlo, kdo přispěchá na pomoc nám. Celému pluku nemůžeme nikdy odolat ani na pár hodin!



9.11. 1967: Zase máme tahat za někoho kaštany z ohně. V Kambodži se to mele a velení tam vyslalo pár týmů LLRP a nějaké jižní Vietnamce. jediné spojení s nimi je kvůli rádiovému stínu možné pouze prostřednictvím radiostanice umístěné na kopci Dong Tham Hanh na naší straně hranice. My máme vystřídat maníky, co ji ted' brání. Cong taky není úplně na hlavu padlý. Moc dobře ví, co tam provádíme a ta stanice je jim vyloženě solí v oku. Myslím, že tam bude veselo! Deník radši nechám tady, aby mně ho neproděravěla nějaká kulka.

UF! Včera to bylo o fous! Žlutí se kolem Dong Tham Hanh rojili doslova jako mravenci a my jsme přistávali přímo do palby! Vůbec nevím, kolik jsme jich dostali, ale pořád se objevovali další a další. Zneklidňující schopnost samoplození. Na poslední chvíli, když už nám docházela munice, přišlo hlášení, že všichni naši jsou z Kambodže venku a my jsme mohli zmizet. Měli jsme namále! Ještě, než jsme ale naskákali do vrtulníků, Bronson tam těm bastardům nechal nějaké dárky v podobě C-4 a Claymore a myslím, že se nám jich pár podařilo uškvařit.

14.11. 1967: Včera průzkum údolím řeky Song Nong. Podařilo se nám nachytat deset ozbrojených partyzánů a deset nosičů munice. Nevím, jestli někdo z nich přežil. Napočítali jsme sice jen 14 mrtvých těl a přitáhli jsme 2 zraněné zajatce, ale tu palbu nemohl přežít nikdo další. Asi je odplavila voda. Každopádně ti dva se chovali velice vzpurně a ještě měli tu drzost, že nám vyhrožovali. Zajímalo by mě, kde berou tu jistotu. Měl jsem chut' poslat je jako dárek našim LLDB. Řvou na nás ale zezhora a chtějí zajatce. Mají je tedy mít.


15.11. 1967: Dnes se hlídka našich CIDG dostala do palby asi 6 mil od místa, kde jsme včera zlikvidovali tu jednotku VC. Do Nui Peku se nevrátili čtyři naši Montagnardi. Dalších pět bylo zraněno. Velitel hlídky se nevrátil a jeho zástupce tvrdil, že bojovali se 40 až 50 partyzány! Na zítřek máme tím pádem vyrazit k hranici a pokusit se zjistit, co se tam děje.

 

přejít na 5. část deníku

přejít na hlavní stránku Kampaň jednoho hráče

zpět na Úvodní stránku