Hrajeme prozatím po LANu, přiznává ve svém prvním rozhovoru Sharka

03.06.2015 12:31

 

    V předešlém článku jsme se věnovali rozhovoru, který byl věnován Kristýnce, která používá nick Angelkrist(Love Ai). Je jednou z mála ženských, které baví na PC hrát hry a zvláště akční. Samozřémě tomu v dnešní době nemůže být jinak, když si zahraje i online po internetu. Patří k dlóholetým hráčům Vietconga a tak určité zkušenosti v oblasti PC, her a Vietconga samotného má.

My se v tomhle směru tentokrát poprvé obrátíme na úplně opačný pól, co se herních zkušeností týče. K rozhovoru byla pozvána slečna, která začala hrát naši hru při příležitostních návštěvách doma, našeho Čestného Hosta webu [AT]Petera Shannona_CZ . Její křestní jméno je totožné jako nick, který začala používat. Naším hostem u rozhovoru je nová hráčka Vietconga Sharka . U těchto klasických rozhovorů se zkušenými hráči už každý zná, jaké otázky nejčastěji pravidelně padají.

Nicméně ale u Sharky tomu bude trochu jinak, jelikož s počítači teprve do styku přichází. Nemá doma kompl a pokud se potřebuje dostat na internet, musí jít na veřejný (zřejmě chodí do knihovny nebo nějaké kavárny, jak to běžně bývá) a nebo dojíždí autobusem za zmíněným Peterem Shannonem. Tudíž i některé otázky, které jí byly položeny, budou trošku odlišné od těch, než na jaké jsme byli zvyklí. Ono zase na druhou stranu - trošku vybočíme ze stereotypu a dozvíme se zase něco nového od slečny, pro kterou je hrát hru po internetu, kterou si oblíbila a sedět u PC něco nového.

Ačkoliv, jak už bylo řečeno, že Sharka nemá doma PC, tak v rozhovoru ukázala, že s klávesnicí společnou řeč našla, plus když jí s tím pomohl sám velmi dobrý člověk Peter. I když vlastně víme, že psát na klávesnici je v podstatě to stejné, jako psát na starém klasickém psacím stroji. To nicméně i tak ale ukazuje, že si Sharka k PC buduje kladný vztah. Navíc původně jsem si totiž myslel, že na otázky odpovídá a náš Čestný Host odpovědi vypisuje. A postup byl přesně opačný.

Vietcong už má své herní veteránské roky, konkrétně je tomu ted' 12 let, co ho hraje dnes už jen veškerý zbytek hráčů. Ale nicméně i po takové době se najdou lidé a dokonce jsou mezi nimi i slečny a ženy, které oblast her v PC zaujme, aktivně se přidají a konkrétně s Vietcongem začínají. Tak, jako to udělala Sharka. Pro ni je tento veřejný rozhovor něčím vyjimečným a vůbec poprvé tak zažívá, jak se stát na chvíli středem pozornosti touto písemnou formou. A byt' už je Vietcong stará hra, lidé spíše přecházejí hrát jiné hry nebo úplně změní své zájmy, Sharka naopak do hry proniká.

A stejně tak pronikla tedy i do našeho rozhovoru, který jsme pro Vás připravili. Otázek je hodně, plus byl nakrátko vyzpovídán i Čestný Host z Alpha Teamu Peter Shannon. Doufáme, že se Vám rozhovor bude líbit a uděláte si obrázek o tom, jak nahlíží - a dnes už můžeme napsat pokročilý nováček hry na Vietcong sama Sharka. Přejeme Vám kvalitní a zajímavé počtení!

 

 

Ahoj, vítej u rozhovoru! Jelikož PC doma nemáš, tak jaké to je u něj sedět na návštěvě a hrát hru, kterou sis oblíbila?
Ahoj, na to se nedá jen tak jednoznačně odpovědět. Ale je to vzrůšo a adrenalin, baví mě střílet. S každým novým zásahem je to lepší a lepší. :-) Je to pro mě obrovská novinka, i když hra už bude frčet dvanáct let, ale má něco do sebe. Stále poznávám nové věci a učím se jim. Tato hra je toho důkazem.

 

O hře Vietcong si někdy zaslechla nebo si ju poznala až potom, co ti ju jednoho dne ukázal právě Petr?
Petr mi už dlouho vypravoval o Vietcongu. Jeho zážitky, postřehy, zkušenosti... O této hře jsem doposud neměla vůbec ponětí, to přišlo, až když jsme se osobně znali. Ani ten název jsem snad nikdy neslyšela. Postupem času jsem dostala chut' na to ji vyzkoušet, ale říkala jsem si, kdy to vůbec bude, co a jak...

 

Vietcong s ním hraješ jak dlóho? Pár měsíců tomu bude, že?
Ano, hraji ho od listopadu roku 2014. Ale jak už bylo řečeno, nemít doma počítač je velká potíž v dnešní době, i když já se vždycky nějak bez něho obešla. Každopádně PC je v dost věcech nápomocné, a když se člověk nudí nebo ho něco štve, zapne si Fist Alphu, nasadí sluchátka :-) a všechnu nudu zažene a vztek si vybije. Zároveň si taky tím rozšiřuje své herní zkušenosti.

 

Je Petr dobrým učitelem Vietconga - Coopu? A je na tebe hodný? :-)
Ano, je. Když on mě pořád vychvaluje, skoro na mě pěje ódu. :-) Nejvíc překvapený byl při první hře, kdy jsme zkusili hrát základní výcvikovou mapu a já šla na střelnici, kde má první rána byla devítka a ta druhá hned desítka. Načež po první ráně úplně vyletěl z křesla, vyvalil oči a dost se divil. Byl překvapený tou dobrou muškou.
Jinak co se Petra týče, je to jeden z nejzkušenějších hráčů Coop módu vůbec. Aby ne, když Vietcong hraje od ledna roku 2004. Postupuje velmi takticky, cíleně, chodí opatrně a pomalu. Záleží mu na tom, aby hra vypadala pokud co nejvíce realisticky. Je vycvičený lety, takže dokáže lidem poradit. Má i trpělivost. Samozřejmě, že se také stalo, že jsem ho několikrát omylem zastřelila, ale byla to novácká chybička, která se někdy může stát každému.

 

Už sis vyzkóšela i hru po internetu nebo zásadně hrajete spolu po LANu, aby jste se vyhnuli nežádoucím vlivům, jako jsou cheateři a hráči, kteří zabíjejí záměrně spoluhráče a podobně?
Prozatím hraju jen ve dvou po LANU, abych si zvykla na nejrůznější mapy. Párkrát jsme už spolu hráli i na Elit'áckém Dedicated serveru. Nemám ale ráda takové typy hráčů, kteří si furt potřebují něco dokazovat v podobě zběsilého pobíhání po mapě Rambo stylem. Hra má být o opatrnosti, a ne aby každého dostali po pár vteřinách. V reálu by to bylo taky tak. Nejvíc mě vytočí, když mi někdo vleze před mušku a já dotyčného zastřelím.

 

Neskrývala si nadšení, že je tohle pro tebe tvůj první rozhovor. A tak ted' je tady pro veřejnost. Dá se srovnávat mezi prvním písemným rozhovorem a když tě osloví nějaký reportér u nějakého koncertu k mikrofomu a můžeš být i v nějaké reportáži v TV? Čili - zážitek by byl pro tebe stejný nebo před kamerou by byla cítit nervozita?
Do TV by asi žádný normální obyčejný člověk nelezl (s vyjímkou těch, kteří se chtějí zviditelnit).
Navíc ani nejsem žádná slavná známá osobnost. O tu pozornost paparazzi bych vůbec nestála, vytěží z toho spoustu věcí pro svůj prospěch, protože oni se tím živí. Lidi začnou být sledování všemi lidmi, můžou dělat problémy a někdy to může být až nebezpečné. Na webu mě už někteří lidi trochu poznali prostřednictvím komentářů. Před kamerou i u tohoto písemného rozhovoru jistá nervozita je, ale rozhodně bych to nepřirovnávala ke kameře. Tam se musí mluvit, tady ne, takže nervozita je tu daleko menší. :-) Navíc když píšu tento rozhovor, mám na něj volno, jak chci já, můžu si mezitím různě upravovat, co chci napsat, a můžu u toho dlouho přemýšlet.
U kamery musí být okamžitá pohotovost. Snad se bude tento rozhovor líbit, dali jsme si na něm s Petrem záležet, oboum se nám až doslova kouřilo z hlav! :D :D :D Nicméně to jistě bude zajímavé počteníčko, navíc jeden větší můj rozhovor + 3 otázky pro druhého. :-)

 

    Reakce: No myslel sem to spíš tak, když z nějaké zábavy odcházíš domů, na kterou byla na veřejnosti dlóho dopředu velká upótávka a reklama nebo to byla čistě premiéra té akce, tak jestli se při odchodu návštěvníků přítomná média ptaly, jak se ti na té akci líbilo a jestli u toho byla třeba i kamera pro regionální zprávy... né snad proto, že by se lidi chtěli zviditelňovat. Pokud bys ten rozhovor neodmítla a nestyděla se promluvit živě do mikrofonu před kamerou a nebo i bez její přítomnosti. Ale jinak - dobře.

 

Pojd'me čistě ke hře. Bylo těžké si zvyknout na klávesnici a myš?
Ani ne, celkem rychle jsem si zapamatovala klávesy, i když jsem se sem tam ptala, kterými se co dělá. Dnes už se neptám. Pohyb jsem nějak pobrala při první hře, nedělá mi problém zaměřovat při chůzi, dokážu se trefit i na větší vzdálenosti, což je jedna z mých největších předností. Bez toho hrát Vietcong by bylo vcelku zbytečné.

 

Co ti tak dělalo největší problémy?
Řekla bych, že mám ještě trochu mezery v pohybu, jako je například někam vyskočit, držet se rovně, abych někam nespadla a podobně, dělá mi problém ta sjednocenost pohybů... Občas také mám pomalejší reakce, jak kdy se mi povede zareagovat na nebezpečí, někdy jsem holt pomalá a přibyde mi smrt.
Pořád musím trénovat míření, nějaké chybky se tam také najdou. Ono i záleží na tom, jak moc se na to člověk v tu danou chvíli soustředí. Jinak už snad o ničem nevím, krýt se snažím, využívat každou překážku, ale ono stačí i nepatrně vykouknout z úkrytu a ti zmetci o vás vědí. Je to jako v reálu - nikdo se s vámi nemazlí.

 

Asi je zbytečné se ptát, jestli je to pro tebe něco nového a vzrušujícího si zahrát PC hru - tedy zrovna náš Vietcong. Prožíváš každý den, kdy s Petrem hraješ?
Jistě, jsou to nové zážitky, nová dobrodružství, nová přestřelka... A mě to ohromně baví. :-)

 

Ty seš ze Žamberka a Petr je z Ústí nad Orlicí. Nemáte to k sobě tedy daleko. Jezdíváš za ním pravidelně hrát o víkendech?
Nemůžu bohužel hrát tak často, ale i tak moc díky za každou příležitost, která se naskytne. Hraji po víkendech, a to ještě ne všechny víkendy. Každá přestřelka je pro mě výzvou. Jsem za to moc ráda.

 

Máš už mapu, kterou sis hodně oblíbila?
Je jich víc. TMG-TrainingCamp_v1, TMG-TrainingCamp_v2, DauTien_beta_1, GW_Sabayon_Coop, Lao_Bao_OP1 a HanoiHBT.

 

S granáty tě Petr taky učil? A když hrajete ve dvou, tak je to ideální pro vzájemnou výpomoc - medik a ženista. Jeden obvazuje a druhý doplňuje arzenál. Máte to tak nebo si navolíš obecnou třídu Vojáka?
Všemi různými způsoby. Trénovala jsem je v mapě HanoiHBT, jen chudák Petr musel přede mnou utíkat. :-) Volím si vojáka, on zdravotníka. Pokud to jde, snažím si vzít z truhly obvazy, případně na pláži Lao_Bao_OP1 alespoň jednorázovky. Pokud mi dojde obvaz a jsem od zdroje příliš daleko, nebo není v terénu bezpečno, běžím za nějakou překážku ke zdravotníkovi a on mě fáčne.

 

Samozřémě se nabízí i otázka, kterou zbraň sis oblíbila? Lpí třeba Petr na tom, aby ses naučila zacházet s více zbraněmi, protože každá z nich je prostě jiná a abys to s nimi uměla?
Oblíbené mám zatím M16 a AK-47, obecně to, co má mušku a s čím se mi dobře míří. Nemám ráda zbraně s optickým zaměřovačem, nebot' mají omezený zorný úhel a na krátké vzdálenosti by se vůbec nedaly používat (Petr: JJ, jsem stejného názoru). Zato v úkrytu lze s nimi vidět do dálky, to se mi zase na tom líbí.

 

Ukořistila si třeba po zabitém Kongovi už AK-47 - snad nejlepší zbraň ve hře za stranu VietCongu?
Když mi do M16 došly náboje, vzala jsem si AK-47. Je to nejlepší zbraň, kterou si můžu vzít.

 

Už si měla možnost kuchnout nepřítele zblízka nožem nebo bajonetu?
Zatím tohle nedělám, musela bych být velmi opatrná. Ale jo, měla jsem tu možnost ve cvičné verzi GONZOvy mapy Sentry Point, kde Vietnamci neměli žádné zbraně. To by mohl Petr vyprávět, jak jsem byla vysmátá. Já to tam kuchala, samé hehehe! :)

 

Učíš se hrát natvrdo na Teamrespawnu? A pokud jo, je to třeba z toho důvodu, aby si postupovala opatrně a měla na všechno klid, abys mohla včas zareagovat?
Na Teamrespawn zatím nehraju. Potřebuju hodně hrát, abych potrénovala a poznávala mapy. Jako divák bych si moc nezahrála.

 

Ukazoval ti Petr už i nějaké videosekvence z misí nebo brífingů v kampani? Třeba něco, co hráče může emotivně dostat? Třeba takový Let na kopec Po Tlong Karai, konec Vietcongu 1 po bombardování amerického tábora Nui Pek nebo konec datadisku Fist Alphy?
Pár videí z Vietcongu jsem na Youtube viděla, včetně vašeho Krátkého Vietcong filmu.

 

Vietcong si tedy poznala. A postupně poznávala víc a víc. Je to hra, která tě hodně nadchla a doporučila bys ju svému okolí?
Zcela jistě ano. Je s podivem, že se ještě občas najde dost lidí na herních serverech. Většinou lidi přecházejí k jiným hrám, které ''táhnou'', mě ale víc bere Vietcong. Můžu fungovat jako pěšák, mám možnost krytí, zatímco s letadly by to tak nebylo a tanky také nejsou to pravé ořechové.
Je to dobrá strategická hra, kde se každý může vyřádit dle libosti, nutí přemýšlet a chránit se před nepřáteli. Je to holt taková srdcovka. A můžu ji hrát s někým, kdo tomu rozumí. Víceméně hraju první střílečku, tak se divím, že se vůbec do něčeho trefím! :D Je fajn, že existuje. A navíc Vietcong není žádná blbost jako jiné hry, kde se v podstatě jedná o ničem. Sice má také své chyby, ale myslím si, že je vcelku pěkně udělaná.

 

Poslední otázka: Těšíš se pokaždý, když příjíždíš k Petrovi si zahrát? A na co se tak těšíš vůbec nejvíc ze všeho?
Kdo by se netěšil? To víš, že se těším. :-) Dáváme oblíbené mapy, potrénujeme, dostaneme se do varu a samozřejmě nás nikdo nesmí rušit. Běda tomu, kdo to poruší! :D :D :D Prý se Petrovi se mnou hraje dobře. Jsem podle něho skrytý talent... (Petr: :-D)

 

    Díky za vyplnění otázek! Hodně štěstí v osobním životě a také mnoho zdaru při dalším poznávání Vietconga a at' se každou odehranou hodinou lepšíš, baví tě ho hrát a třeba se ti povede s Petrem projít pár Coop map za sebou, aniž by tě Kongové jedinkrát dostali!

 

3 doplňující odpovědi Petera Shannona:

 

Jak bys ty sám Šárku ohodnotil? Myslíš, že díky pokrokům, které dělá, by z ní mohla být velmi dobrá hráčka, ačkoliv má tu nevýhodu. že přijde do styku s PC pouze u tebe na návštěvě? A odhalil si, kde už má nějaké dobré herní přednosti a kde má ještě nějaké rezervy?
Šárka (ve hře používá nick Sharka) nemá možnost hrát doma a hraje Vietcong pouze u mě. Začala s ním loni v listopadu, takže ho hraje zhruba půl roku, ale je třeba vzít v úvahu skutečnost, že se ke mně dostane pouze o víkendech, a to ještě ne pokaždé. Takže má nahráno jen velice málo.
Navíc nikdy předtím žádnou střílečku nehrála. Přesto si troufám říct, že hraje Coop mód ve Vietcongu lépe než mnozí hráči, kteří už u něj proseděli židli. Asi má pro tu hru skrytý talent. Když si k tomu sedla úplně poprvé, založil jsem mapu TMG-TrainingCamp_v1, která je založena na výcviku ze hry pro jednoho hráče. Na střelnici jsem Šárce řekl, at' zkusí z M16 trefit jeden z terčů.
A ona hned první ranou trefila devítku. A i další rány šly do blízkosti středu terče. Střelba je Šárčinou největší předností, a to i na větší vzdálenosti. Dokonce se velice rychle naučila i házení granátů, byt' jsem při prvních pokusech občas sotva stíhal utíkat, aby granát nezabil mě! :-D Slabinu bych stále viděl v krytí, ale i tam je vidět postupné zlepšování. Domnívám se, že pokud by Šárka mohla hrát Vietcong častěji, patřila by na Coop serverech k nadprůměru.

 

Musíš Šárku oproti začátkům pořád stále navigovat a nebo ji instruovat doplňujícími radami, že si nevšimla, že klečí, ačkoliv by měla stát, aby mohla utíkat? A obecně různé tyto detaily?
Ohledně pohybu vkleče či vestoje ji navigovat nemusím, to už si osvojila. Problém má spíš v bloudění, ale tady hraje velkou roli neznalost terénu. S tímhle se ovšem může potýkat i zkušenější hráč, pokud danou mapu nezná.

 

Prošli jste mapu oba s čistým štítem (oba beze smrti) ? Na které mapě to bylo a hrajete střídavě uživatelské mapy s původníma?
Zatím s Šárkou trénujeme na mapách, kde může uplatnit svou největší přednost - přesnou mušku. Kromě již zmiňované mapy TMG-TrainingCamp_v1 (resp. novější verze TMG-TrainingCamp_v2) jsou to mapy DauTien_beta_1, Lao_Bao_OP1 a GW_Sabayon_Coop. Právě tu poslední už Šárka dokázala zvládnout beze smrti. Nedávno jsem s Šárkou začal hrát i mapu HanoiHBT. Postupně se dostane i na další mapy, aby se patřičně otrkala i na jiných terénech. Taky bych byl rád, když by si Šárka časem zvykla na Teamrespawn. Zatím ho s ní nepoužívám, aby se v případě zabití mohla hned vrátit do hry. Jako divák by toho totiž mnoho nenatrénovala.

 

    Díky oběma za Váš čas! A tobě za asistenci, když si Šárce pomáhal s otázkama a sám si odpověděl na výše uvedené 3 doplňující, ve kterých vypovídáš o osobních postřezích a poznatcích Šárčiných pokroků!

 

zpět na Novinky

zpět na Úvodní stránku